Svatba v Náměšti na Hané? To je veselka, jak má být! Náměšť na Hané mám moc rád, je to takové kouzelné místo. Jakobyste se vrátili v čase o pár set let zpátky.

Projíždíte městem (pardon, Náměť na Hané je oficiálně „městys“!) kolem domů, pak se vydáte na kopec cestou lemovanou starými kaštany a najednou se před vámi objeví zámek. A pokud se k zámku vypravíte v sobotu, tak je velmi pravděpoboné, že potkáte i princeznu… ááá, tedy nevěstu! A ženicha! Jak se spolu procházejí zámeckým parkem, za nimi spěchá houf svatebčanů… zkrátka a prostě, zámek v Náměšti je takový stroj času vyvolávající pocity přímo barokní. Alespoň na mě tak působí a v duchu se tam vracím do dob dávno minulých.

Ale pěkně popořádku. Začalo to ráno. Tedy u mě to začalo ráno a to pěkně brzy. Neboť z Olomouce mě čekal rychlý přesun do Doloplaz u Kojetína za nevěstou, která se tam líčila, česala, oblékala a těšila na ženicha. Cesty fotografovy jsou nevyzpytatelné a do cesty se mi postavila překážka. Byla kulatá, lemovaná červeně a pod ní bylo poměrně jasně naznačeno, že mě čeká objížďka v podobě 20 km navíc, což v mém poměrně napnutém časovém harmonogramu hrálo nemalou roli. Nakonec se oklika ukázala býti krásnou poznávací cestou a já vesele dorazil za nevěstou téměř bez zpoždění. Jak jsem zvyklý na hektická svatební rána, tak zde vše probíhalo v poklidu a míru s vyhlídkou skvělého dne. S kameramanem jsme se jali zdokumentovat veškeré dění, šaty, prstýnky, svatební střevíce, kočku, sousedy, všechno… všecičko. Pak se objevil i ženich a to znamenalo, že se pojede na obřad. Přesuny jsou vždy tak trochu adrenalinové. My se museli s kameramenm dostat do Náměště na Hané ještě krapet dřív, než nevěsta s ženichem, abychom stihli fotit a točit příjezd a hosty. konkrétně pro kameramana je toto zásadní. Kameramani si ten okamžik příjezdu nevěsty nějak zvláštně vychutnávají. Je to pro ně takový magnet. A tak jsme svištěli (samozřejmě předpisově) do Náměště. Tam už se začínali pomalu sjíždět hosté. Světe div se, toho dne jsme byli jedinou svatbou na zámku v Náměšti na Hané. Což je zvláštní, protože jindy se zde střídá svatba za svatbou. Pro nás všechny to mělo samozřejmě řadu výhod. Nemuseli jsme spěchat s fotografováním, protože nás nikdo netlačil pryč z místa obřadu, paní oddávající byla velmi milá a park byl nezvykle prázdný.

Obřad samotmý je neuvěřitelná rychlovka. Je to tak vždycky. Připravujete se na ten okamžik celý rok a pak tradá, najednou máte prstýnky na prstech a připíjíte si s matrikářkou. Ale věřte mi, že se vám i tak těch pár minut nesmazatelně zapíše do paměti. A proto je strašně důležité, abyste si ty chvíle užili. A užili si je nejlépe na krásném místě. Což se Terezce a Petrovi povedlo, protože obřad před zámkem v Náměšti je takový malý-velký splněný sen.

A pak jsme se vypravili na oběd. Zase jinam, tentokrát do Smržic. Takže jsme opět vyrazili rychle kupředu, abychom všechny předběhli a stihli zdokumentovat svatební tabuli. Která se moc povedla. Baví mě příjezdy na hostinu. Jsou to totiž momenty plné překvapení, kdy nevíte, co si kamarádi na ženicha s nevěstou připraví. Vše samozřemě vyvrcholí zkušeně rozbitým talířkem. Když už je talířek téměř zameten, tak si buďte jistí, že se z přihlížejících svatebčanů vynoří jeden záškodník, který lopatce ukáže nový směr a může se začít zametat pěkně od začátku.

No a po obědě… po obědě se jede fotit! Chvíle, na kterou se těší každý svatební fotograf a samozřejmě každá nevěsta! A občas i ženich. A když se ženich netěší, pomůže lék v podobě přípitku s kamarády. My se vydali fotit do krásného sadu. Počasí nám vyšlo, sluníčko svítilo, závěrka cvakala a malou ochutnávku si můžete prohlédnout zde, v na této stránce.

Video od Michala Štefloviče, skvělého svatebního kameramana – www.michalsteflovic.com

Svatební fotograf Náměšť na Hané