Těhotenské focení mě baví, je to legrace, skvělý relax a když fotím tak úžasný pár, jakým je Marťa s Honzou, tak je to prostě dokonale strávené odpoledne. Pár? Já nešťastník – málem bych zapomněl na Miu! Bez té by to přece nebylo ono. A kdo že je Mia? Mia, to je taková milá čtyřnohá kámoška. Je těžké ji spatřit, protože se pohybuje rychlostí blížící se rychlosti elektronu v atomovém obalu. Zkrátka, v jednu chvíli je vedle vás, pak uslyšíte takové tiché „vzzz“ a najednou je pryč, daleko a předaleko.

Dobrá, někdy to těhotenské focení tak jednoduché není. Někdy se může stát, že vás cestou na vysněné místo, krásný lom za Olomoucí, zastaví policejní hlídka. Znuděně příslušníkovi dáte doklady a někde v duchu už chvátáte kupředu, protože máte samozřejmě zpoždění a vaším životním posláním je fotit a ne tu stát a čekat. A tu se vás uniformovaný pán otáže:“Pane řidiči, do kdy máte technickou?“ Co je to za hloupou otázku? „Do konce srpna!“ Odvětíte mu, to je přece úplně jasné, máte to v techničáku a na těch škaredých samolepkách u espézetky. „Ano, ale loňského roku.“ Řekne klidným hlasem všemocný strážník. Najednou se cítíte takoví zmatení a nejistí stiuací, ve které jste se ocitli. To přece není možné, tohle se děje jen v béčkových filmech a v sousedských bájích. Někdy se ale hodí mít štěstí i v neštěstí. A třeba narazit na uniformovaného pohodáře. Takže za 500,- a hurá do lomu. Těhotenské foto je někdy adrenalin.

Ale stejně je ten život krásný, že? A proč fotit v ateliéru před bílou plachtou, když jdou fotit těhotenské fotky i lépe, vtipněji a na krásnějším místě?