Původně jsem chtěl na tento fotoblog psát jen o svatbách, o focení svateb, o technice, semtam nějakou tu radu pro nevěsty nebo odkaz na zajímavou firmu z oboru. Ale rozhodl jsem se, že rozšířím obzory blogu o úhel záběru trochu dál a občas se tu objeví články tématicky krapet jiné, brouzdající do vod hodně vzdálených, avšak pojednávající alespoň minimálně o fotografování.

Orchidejemi a celkově botanikou to totiž tak nějak všechno u mě začalo. Fotografování se věnuji od malička, už v dětsví jsem dědovi bral jeho Zenita a loudil po něm filmy, prostě mě to lákalo, bavilo a ve spojení s přírodou hodně naplňovalo. Z koníčku se stala vášeň, ba přímo droga a to jak z focení, tak z botanizování. Na okně vyrostala vitrína plná exotické květeny, ve svých 14 letech jsem byl jedním z mála, kdo se mohl pyšnit semenáči Heliamfor, které jsem za tisíce korun objednával z Rakouska, padla na to tehdy celá výplata z letní brigády. Dnes je seženete za pár stovek na Floře Olomouc. Doba se mění. V mém pokoji vznikla laboratoř, kde se z šatní skříně stala sterilní pěstírna osazená zářivkami, na agaru tu klíčily mucholapky, thajské orchideje a další cizokrajné šílenosti. Dny jsem trávil v knihovnách zjišťováním správného složení půdy pro jejich výsevy. Hledal jsem tehdy lokality, kde rostou vstavače, jezdil za ochranáři, psal na ministerstvo a vyřizoval si povolení ke vstupu. Byl jsem blázen. Bavilo mě jezdit po loukách a hledat orchideje. Fotil jsem si je, samozřejmě. Měl jsem tehdy starou bajonetovou Prakticu. Abych mohl fotit miniaturní květentsví vstavačů, tak jsem si koupil mezikroužky. Pamatuji si, že jsem je nemohl pořád sehnat, trvalo mi dlouho, než jsem je na inzerát nakonec koupil. Fotil jsem na diáky a jeden film mi vydržel i měsíc. Šetřil jsem jej, protože diáky byly drahé, jejich zpracování také a já se vždycky těšil, až si promítnu své výtvory večer na stěnu v pokoji. Jaké bylo mé zklamání, když občas fotky nevyšly, stačilo špatně exponovat a bylo po fotce. Kdo zkoušel fotit na diáky, tak moc dobře ví, jak přesně se musí měřit expozice. Jednou mi v labu diáky omylem zpracovali jako klasický film. Byly to zrovna fotky tořičů. To bylo k vzteku. Jel jsem tehdy z Přerova na kole do Bílých Karpat. Od jednoho známého ochranáře jsem tehdy dostal tip na lokalitu, kde by mohly tořiče růst. Hledal jsem je celý den, až jsem je skutečně našel. Byl už večer a tak jsem tam chtěl u lesa přespat, abych si je mohl ráno nafotitl. V noci jsem šíleně zmokl. Ale povedlo se, ráno jsem si vysněné tořiče nafotil. Dnes by mi už asi nevadilo, že mi ty diáky zblbli. Lidé si dnes často připlácejí za „cross“. Doba se mění.

Tehdy jsem ještě neměl onu orchideářskou bibli, kterou nechci přesně jmenovat. Onu knihu, kde je mapa s přesně vytečkovanými lokalitami a dobou květu vstavačů. Lokality jsem složitě hledal, psal dopisy botanikům, jezdil za ochranářemi a doufal, že vstavače najdu a že pokvetou. Vždycky jsem se těšil, že na louce potkám nějakého stejného nadšence, jako jsem já. Bavilo mě to. Občas jsem skutečně někoho potkal a pak jsme i hodiny vykládali a vyměňovali si tipy na místa „kde zrovna kvetou“. Většinou to byli „dospěláci“ a divili se, že takový mladý hejsek objíždí na staré favoritce sám louky po celém Česku a hledá vstavače. K neuvěření. Pokaždé, když jsem se dostal na louku, kde vstavače rostly, tak jsem až fanaticky opatrně našlapoval, abych nic neponičil. Dokonce jsem ani nefotil ze stativu, abych nohama stativu neponičil terén té posvátné louky. Když jsem se známým doktorandem z PU z Olomouce jel na louku sbírat semeníky pro výsevy in vitro, tak to byl pro mě hotový adrenalinový zážitek. Známý měl vyřízené povolení na sběr 20 semeníků Orchis morio a slíbil, že mě pár semeníky obdaruje. Byly to hotové Vánoce. A ráj na zemi nastal, když mi semena vyklíčila. Samozřejmě se mi v mých amatérských podmínkách nepovedlo převést vstavače ze skumavek ven ale i tak jsem byl šťastný.

Vstaavč vojenVstavač vojenský na louceský na louce Vstavač vojenský na louce.

Jednu louku jsem si zamiloval obzvlášť. Rostou na ní střevičníky hned vedle vstavačů trojzubých. Vstavač trojzubý na Moravě roste oficiálně jen na dvou lokalitách. Je to „špek“ mezi vstavači. Na té louce jej ochranáři spočítali a oštítkovali. Do země zapíchali hliníkové destičky s čísly. Dodnes se diskutuje o tom, jestli to byl správný krok, zda-li štítky nevypouštěly do země látky, které by byly nebezpečné houbám, jež potřebují vstavače k růstu a ke klíčení semen. Tu louku mám rád. Pod rozkvetlými třešněmi kvetly střevičníky, o pár metrů dál voněla mateřídouška, vždycky tu byla hejna ještěrek a hlavně tu byl klid. Jezdil jsem na ni každý rok, už asi 16 let.

Střevičník pantoflíček neboli Cypripedium calceolus Střevičník pantoflíček je jednou z našich nejkrásnějších orchidejí.

A i letos jsem se na ni vypravil. Už dávno nejsem botanik, spíš jen obdivovatel přírody. Nicméně za ty roky se toho nezměnilo hodně jen u mě, změnila se i ta louka. Z té tajné louky už dávno není tajná louka. Už dávno tu člověk nenajde klid. Díky tomu, že tu na jednom místě roste tolik druhů vzácných vstavačů, tak se tu začly sjíždět „milovníci“ těchto skvostů z celého Česka. Za den se tu vystřídají desítky i stovky lidí ověšených drahou fototechnikou. Pořádají se tu workshopy fotografování vstavačů. Louka je doslova drancována nájezdy orchidejomilců. Každý si chce vyfotit svůj vstavač a vystavit si jej na webu. Stal se z toho závod, jakýsi sport, kdy si musí každý fotograf přírody udělat rok co rok zářez na svém makroobjektivu u všech druhů českých vstavačů. Nerozumím tomu bezohlednému ničení tak krásného místa. Spatříte tu bizarní výjevy, kdy si fotografové nůžkami prostříhají cestu k vysněnému vstavači, glycerinem si jej „orosí“, svůj manfrotto zaryjí do země a na květenství namíří jeho výsost makroobjektiv. Za fotografem pak nedočkavě podupává skupinka dalších fotografů. Všichni chtějí kartu zaplnit úžasnými snímky. Fotografie na prvním místě, až za samotným vstavačem, až za podupanou loukou, až za poházenými odpadky.

Česká orchidej Vstavač trojzubý Orchis tridentata Česká orchidej Vstavač trojzubý, nebo-li Orchis tridentata na „tajné“ louce.

Samozřejmě se to netýká jen této jedné louky. Podobné výjevy lze spatřit snad na všech známějších lokalitách, kde rostou vtsavače. Tato louka byla ale po dlouhé roky jednou jedinou lokalitou, kde rostlo velké množství vstavačů trojzubých. Další lokalita byla mezi poli kousek od Olomouce, dnes tam stěží najdete jednu kvetoucí rostlinku. Ochranáři si nevěděli rady, jak lokalitu u Olomouce zachvoat. Zkoušeli ji dokonce v době květu opáskovat a zakázat na ni vstup ale to samozřejmě nepomohlo. Před nedávnem mi kamarád ukázal další nové místo, kde našli pár rostlinek vstavačů trojzubých. Paradoxní je, že se bojí z toho místa udělat rezervaci nebo přírodní památku, aby tam nepřilákali „obdivovatele“. Je to naštěstí část soukromého pozemku mezi rodinnými domky, takový malý starý sad, takže nehrozí ani poničení místa zemědělci. Že by další tajná louka? Tentokrát ale opravdu tajná.

Zajímalo by mě, zda je focení vstavačů trend jen v Česku, nebo i jinde v Evropě. Případně zda se i v jiných evropských zemích chovají „fotografové“ tak bezohledně? U nás se z focení vstavačů stává poměrně dobrý byznys. Workshopů na toto téma najdete nespočet. K loukám jezdí průvody aut napěchovaných fotografy. Přitom pořadatelé podobných workshopů musejí vědět, že svým jednáním louky ničí. Lokality, které se dříve musely složitě hledat, najdete během pár minut na internetu. Díky internetu přesně víte, kdy a kde konkrétní vstavače kvetou. Už nemusíte hleda, už jdete najisto. Cvaknete, uděláte zářez, uploudnete na web a čekáte na lajky a příjemné komentáře. Podupaný vstavač nechť si uhnije, za rok vykvete nový. A nebo taky ne. Večer zajdete s kolegy fotografy na príma večeři, dáte pivko a pan zkušený fotograf s vámi projede vaše snímky a ukáže vám, jak z nich vytěžit maximum, jak vyexportovat RAW tak, aby všichni čubrněli a závistí bledli. Život jde dál, jede se na další lokalitu fotit kytky.

Botanici obtěžkáni zrcadlovkami Od fotogenických vstavačů vedou vyšlapané chodníčky. Stačí jen po nich chodit od vstavače ke vstavači a přivezete si dokonalé fotografie.

Fotografka v akci Na louce snadno zakopnete o fotografa.

Koberce mateřídoušky na louce Mateřídouška tu naštěstí stále voní.

Odkvetlé Koniklece na louce Odkvetlé koniklece tu ale nefrčí, sem se jezdí na vstavače.

Orchis tridentata s číselníkem Číselníky, které vstavačům možná víc uškodily, než pomohly.

Zválená tráva u vstavačů Tráva kolem vstavačů bývá zválená, občas je ale i chirurgicky vystříhaná. Fotografové jsou prostě puntičkáři.

Polámaný Vstavač trojzubý, okolo podupaná louka Polámaný vstavač trojzubý.

Střevičník pantoflíček neboli Cypripedium calceolus Nakvétající Střevičník pantoflíček.

Vstavač vojenský Orchis militaris Vstavač vojenský, nebo-li Orchis militaris.

Vstavač vojenský Orchis militaris u lesa Vstavač vojenský, nebo-li Orchis militaris poblíž lesa.

Zašlápnutý Vstavač trojzubý Zašlápnutý Vstavač trojzubý, okolo fotogenickcýh vstavačů jich najdete desítky. Fotografové si vyberou hlouček „pěkných“ orchidejí a zbývající v zápalu boje zašlapou.

Zválená tráva u vstavačů Zválená tráva u vstavačů, pár vstavačů musí padnout pro tu TOP fotku.

6 Comments

Submit a Comment
  1. Moc zajímavý a důležitý článek. Přesně tak to cítím i já. Když se podíváte na můj blog, tak si tam klikněte např. na kandík psí zub. I ten z přírody mizí. Bojuji se státem za jeho ochranu. Právě v těchto dnech to řeší na můj popud již podruhé ČIŽP.

    Mám prosbu. Mohu tento Váš článek přetisknout na burle.blog.cz? Předem děkuji za souhlas. Václav Burle

    1. Jasně, můžete. S ČIŽP držím palce, chystám o nich také krátké povídání obohacené zajímavými momentkami ze života přírodního teroristy

      1. Pěkný článek. Bohužel právě Václav Burle se svým Burle blog je jedním z největších škůdců přírody a zvláště orchidejí. Pořádá placené výlety za orchidejemi. Jeho skupiny laiků v honbě za snímky dokáží lokality zničit úplně. Jeho boj za zachování kandíků na Medníku je jen konkurenční lobing. Píše na všechna možná místa a chce omezit vstup na Medník. A pak tam organizuje zájezd za účelem focení. Prostě lhář. Stačí si přečíst jeho stránky. Solidní fotografové a milovníci přírody se mu vyhýbají.

  2. Moc hezky napsané, výstižně i stylově. A to nemluvě o dokonalých záběrech, bravo!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *